Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Vím, že někteří lidé si budou myslet: „Můj Bože! Jejich domy vyhořely. Měli by myslet na základní věci, jako je jídlo a oblečení!“ To jsme už koupili; oblečení jsme koupili také. Ale teď řekli, že to stačí, co jsme dodali, řekli, že to stačí. Požadují tedy více hraček pro děti. Takže je to přirozené a hračky jsou pro děti dobré. Jsou pro ně dokonce lepší než jídlo. Protože je to uklidní, dává jim to pocit bezpečí a lásky. Tak si nemyslete, že to jsou vyhozené peníze. Nejsou. Ne vždy je jídlo a materiální věci důležité. Důležitá je duševní jistota. Proto vás žádám, abyste zítra ráno pracovali. Kdo může, pracujte s ním, snažte se nakoupit více, více a více věcí – čím více, tím lépe. Cokoli potřebují, koupíme. (Ano, Mistryně.) A vy pomozte s doručením a balením a s tím vším. Snažte se být tiší a organizovaní, kamkoli jdete, a rychle udělejte seznam. Kdokoli se dobrovolně přihlásí pomoci v takovém systému pracovních sil: Zaregistrujte své jméno a telefonní číslo. A dejte mu to. Ale musíte vědět, kdy jste k dispozici. Zapište jen noc či večer, nebo v kolik hodin. Jinak vám lidé budou stále volat a vy tam nejste. […]Takže vlastně, kdyby nás nechali pracovat s nimi, měli bychom vše doručeno už včera do rukou všech. V Âu Lạc (Vietnamu) jsme během jednoho týdne doručili do rukou 50 000 lidí, do rukou každého. Skupina jen osmi mnichů, osm osob. […]Vlastně vidíte, někdy se v katastrofě navzájem učí spolupracovat, navzájem se chránit, jeden druhého milovat, a sdílet spolu těžké časy. Srdce lidí se změkčí. A nenávist se pravděpodobně někdy rozplyne mezi nepochopenými sousedy a to vše. A někteří lidé v katastrofě začnou uvažovat o pomíjivé povaze života. Pak začnou chápat, že všechno materiální zabezpečení není spolehlivé, jak potřebujeme. Podívejte se na milionové domy, jen za šest, za pět minut, hotovo. […]Photo Caption: Skutečná krása je prostě přirozená
