Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
„Teď mi ještě (horliví duchové) musíte odpovědět na pár dalších otázek ohledně toho, co jste provedli mým týmům, mým pracovníkům a mým psím a ptačím lidem – obtěžovali jste je a tak dále. Manipulovali jste je, změnil jste je tak, že už to nebyli oni sami – nebo jste jim přivodili chorobu, vyvolali jste v nich nemoci a tak dále. To všechno je vaše dílo – chci říct, vás a vašich lidí. Ano, nebo ne? Jedním slovem.“ Sklonili hlavy, poklekli na podlahu a řekli: „Ano. Prosím, odpusťte nám. Už to nikdy neuděláme.“ „Dobře, věřím vám, protože tohle je vaše jediná šance. Dobrá? Budete-li po tomhle pokračovat v jakýchkoli zlých činech, byť jen jeden nano milimetr zla, ztratíte svou šanci úplně a budete zničení. Rozumíte?“ Všichni se poklonili a řekli: „Ano.“ „Dobře, teď se všichni rozejděte. Snažte se ze všech sil. Vždy se modlete k BOHU, ke všem svatým za odpuštění, aby vám odpustili, odpustili a pomohli vám znovu nabýt ctnosti, odvahu a vaše dobré já. Přeji vám všem hodně štěstí. Také vás budu podporovat svou Silou, abych vám pomohla konat dobré skutky, vykoupit vaše duše, znovu získat vaše zásluhy, vaši hodnost. BŮH vám Žehnej.“ Zapomněla jsem také nahrát toto: Řekla jsem jim: „Kvůli lidem vám tak snadno odpouštím. Nemyslete si, že máte dostatek zásluh na to, abyste si vůbec pamatovali slovo ‚odpuštění‘, natož aby vám bylo odpuštěno. Kvůli lidem pod vaším vlivem a také kvůli některým dalším špatným živlům se lidé odloučili jeden od druhého v lásce, způsobili jste, že zapomněli na BOHA, způsobili jste, že zapomněli na všechny oběti minulých Mistrů, Svatých a Mudrců v celých Vesmírech, začali mezi sebou válčit, soused proti sousedovi, navzájem se zabíjet, aniž by mrkli okem, vyvíjeli stále smrtelnější zbraně, aniž by pocítili sebemenší výčitku, ani za špendlík v srdci, při zabíjení vlastních dětí a tak dále, a zasahujete do mé práce, zdržujete mír, zdržujete duše v návratu Domů. Je to pro dobro lidí – aby znovu neupadli do všech těchto hrozných pastí. Kvůli vašemu vlivu chci lidi zachránit. Proto jsem vám a všem vašim druhům odpustila a stvořila pro vás dobrou duchovní rovinu, mírumilovnou, blaženou a nádhernou rovinu. Musíte tedy také poděkovat lidem, že vám odpouštějí, a pomáhat komukoli můžete, lidem, aby následovali cestu BOHA. Dodržujte Pět Pravidel, staňte se vegany, staňte se mírumilovnými bytostmi. Pak si zasloužíte zásluhy abyste se dostali do té nádherné roviny kterou jsem pro vás stvořila z Milosti Všemohoucího Otce, Matky, BOHA, MAPA. Pamatujte, vždy mějte ve svém srdci vděčnost vůči Všemohoucímu BOHU. Teď je samozřejmě zahrnuta i Trojice. A děkujte všem Svatým, Mudrcům a děkujte všem lidem.“ Ach, ano, také jsem jim řekla, že vůdce by měl být ten, kdo se stará o své podřízené, o své stoupence, činí je šťastnými, pomáhá jim, aby měli hojnost všeho dobrého, co potřebují k životu. Ne na ně mít špatný vliv, takže se tím zhorší i počasí, úroda je smetena a aby všechno dobré, co pro ně je, jim bylo ukradeno. To není způsob, jakým se má vůdce chovat. Oni tedy tomu všemu porozuměli. Řekla jsem: „Odpouštím vám také proto, že vás možná nikdo nic dobrého nenaučil, a protože čím více činíte zlého, tím více se vzdalujete od Pravdy, od požehnání a od BOŽÍ Milosti. Prostě se otočte, udělejte obrat o 180 stupňů, jděte opačným směrem, pomáhejte, žehnejte, zachraňujte, místo abyste páchali všechny ty zlé skutky, které jste doposud páchali a které odsuzují duše do pekla, a dokonce během života již žijí jako v pekle, trpí válkou a hladomorem, pohromami, špatným počasím, které ničí vše, co mají, a musí být uprchlíky v cizí zemi, doprošovat se o jídlo a pití.“ Část z toho jsem zaznamenala v reálném čase a část jsem zaznamenala až poté, jako mnoho jiných rozhovorů. Je vám to předloženo tak, jak to je. Úžasné duše, moji milí, rozhovor vám předkládám tak, jak je, bez jakýchkoli úprav, kromě možná jednoho či dvou slov tu a tam, která nebyla správně vyslovena. Pak to musím zopakovat, ale to je vše. Dnes ráno jsem původně chtěla vyřídit rozhovor s Jeho Veličenstvem Králem Sy. A pak, protože jsem si musela promluvit se Svatým, se stalo, že přišli ti horliví duchové a všechno zkazili. Takhle tedy ten rozhovor proběhl. A teď se musím rozhodnout, jestli vám mám oznámit tohle, nebo se mám postarat o rozhovor s Jeho Veličenstvem Králem Sy. Vlastně to není poprvé, co jsem s duchy mluvila, ale až teď jsem se o tom zmínila, buď jen tak mimochodem, nebo jsem je poslala dolů abych je zavřela do pekla. Ale dnes jsem prostě měla tak nějak chuť si s nimi popovídat trochu podrobněji. A je to opravdu Milostí BOŽÍ, že se okamžitě káli. Mnohokrát předtím to prostě nebrali vážně, protože se stále cítili mocní. Teprve nedávno mnozí z nich roztáli, tedy byli dojatí, pohnutí a rozcitlivění Láskou. Řekli: „Má Lásko,“ takže je snazší je porazit. A to otřásá i celým jejich systémem. Možná proto se dnes stali pokornějšími a snáze přijímají pár rad. Takže je pro mě také snazší jim odpustit a nějakým způsobem jim pomoci. Doufám tedy, že od teď budou vycházet ven, aby pomáhali lidem, pomáhali lidským bytostem, pomáhali zvířecím lidem, chránili lidi, chránili zvířecí lidi a jakékoli jiné nevinné, bezmocné bytosti, aby si mohli rychleji zasloužit zásluhy. Také se náš svět stane rychleji mírovějším, prosperujícím a v mnoha ohledech svobodnějším, a to rychleji než dříve. Děkujeme Ti, Všemohoucí BOŽE, náš MAPA, hluboce, hluboce z hloubi našich duší, za Tvou Dobrotivost, za Tvé Milosrdenství a Tvou Milost. Kéž máš z nás radost– slabých lidí, ubohých zvířecích lidí a dalších bytostmi na tomto světě. Děkuji Ti, můj PANE. Ach, vlastně dnes je 5. července. Kdybych řekla 4. července, prosím, opravte to na 5. Brzy ráno si toho moc nepamatuji. Navíc jsem včera v noci nemohla moc dobře spát, protože všichni vzdálení, ne až tak vzdálení, ale ti vzdálení psí lidé mi řekli, že se do okolí blíží zloději. Tak jsem se pokusila ochránit některé ze svých pracovních věcí. Vlastně toho není moc. Snažila jsem se jen schovat telefon, ten pracovní. A víte, co jsem schovala – foťák, ve kterém jsou stále uložené stovky mých fotografií, které jsem ještě nestihla upravit, tak jsem je zatím neposlala. Jsou tedy stále v surovém stavu. Je zábavné, že se nesnažím šetřit žádné peníze. Žádné u sebe nemám, a tedy se snažím zachránit aspoň ty fotografie. Vlastně jsou pro mě velmi drahocenné. Nemám vždy čas fotit okolí. A jen před pár dny jsem viděla nějaké krásné plody, které rostly na nízkém keři, ale byly nádherné. Jsou oranžové, velmi jasně oranžové, a malé, ale tak krásné. A říkala jsem si, že je vyfotím. Ale pak jsem měla moc práce. Úplně jsem na to zapomněla. O pár dní později jsem se vrátila na stejné místo – už tam nic nebylo, protože předchozí noc silně foukal vítr a všechno odfoukl pryč, spoustu věcí, včetně těchto plodů. Bylo mi to tak líto, tak líto, protože jsou tak vzácné. Ještě nikdy jsem je tady neviděla. Je to poprvé a jsou to jediné, které jsem viděla. Škoda. Budu-li tady bydlet až do příštího roku a nebudu-li se muset znovu stěhovat, možná budu mít šanci je ještě vidět. Teď je teprve něco po šesté ráno, ale myslím, že to pošlu, abych to měla za sebou. Už nad tím nemusím moc přemýšlet. Doufám, že mému týmu nebude vadit, že je na práci ještě příliš brzy. Děkuji, týme. Photo Caption: „Život tady je krátký, dnes živý a krásný, zítra… už NE!“
